Když se řekne „integrace mentálně postižených“, většina z nás má asi jen spíše mlhavou představu, co to vlastně znamená. Otevřená diskuse o tématech jako inkluze (tedy zahrnutí všech lidí, bez ohledu na jejich rozmanitost nebo znevýhodnění, do různých aspektů společenského života) a integrace (začlenění osob s určitými znevýhodněními nebo specifickými potřebami do existujících systémů a struktur společnosti) se ve společnosti stává rozšířenější a je na ni kladen větší důraz až v posledních letech, maximálně dekádách.
Není tedy žádná ostuda všechno hned nevědět. Ale je projevem člověka s otevřenou myslí (i srdcem) se o tato témata zajímat a chtít se v nich trochu více zorientovat. Což možná právě teď děláte čtením našeho blogu. Děkujeme vám za to!
Nejprve si upřesněme pojmy
Asi už jste se setkali s výrazem „člověk s postižením“, ale mnoho lidí tak docela nechápe význam rozdílu tohoto slovního spojení a označení „postižený“. Nebo nám to dokonce připadá jako slovíčkaření či zbytečná politická korektnost. Ale má to hluboký význam.
Tento způsob označování odráží princip pozitivního a respektujícího přístupu, zaměřeného na člověka. S tím souvisí jazyk kladoucí jedince na první místo (tzv. „people-first language“). Záměrem je, aby člověk byl viděn především jako osoba a teprve za druhé jako osoba s nějakou vlastností, která nevyhnutelně nedefinuje její podstatu.
Když jste například člověkem s pohybovým postižením, které vyžaduje používání vozíku, nepřestáváte být jedincem se spoustou dalších charakteristik. Takových, které právem považujete za více vypovídající o vaší osobnosti než skutečnost, že máte tělesné postižení. Výraz „vozíčkář“ může působit jako redukující člověka na jednu jedinou jeho vlastnost. A to takovou, jakou by si sám za svůj hlavní rys nejspíš nevybral.
(Je zde důležité poznamenat, že ne každý člověk s nějakým znevýhodněním nebo speciální potřebou, upřednostňuje označení podle tohoto přístupu. Pokud u konkrétní osoby váháte, prostě se, je-li to možné a vhodné, zeptejte.)
Lidé s mentálním znevýhodněním
My v Portusu v souvislosti s našimi klienty používáme výraz „lidé s mentálním znevýhodněním“, výjimečně „lidé s mentálním postižením“. Výraz „znevýhodnění“ vnímáme jako kladoucí větší důraz na podporu a zlepšení kvality života lidí, kteří se s takovými podmínkami potýkají. Současně nám tato dvě různá označení pomáhají citlivě odlišit různé míry závažností mentálního znevýhodnění našich klientů – a tím i jejich specifických potřeb.
Samozřejmě ke klientům a jejich potřebám přistupujeme s maximální mírou individuality, nicméně výraz „lidé s mentálním postižením“ používáme obecně u těch klientů, jejichž možnosti samostatného života jsou výrazněji omezené a potřebují zvýšenou míru podpory při většině běžných denních úkonů.
Inkluzivní společnost
Ale zpět k tématu inkluze a integrace. Inkluzivní společnost je koncept zaměřující se na vytvoření a podporu společnosti, která respektuje a hodnotí rozmanitost a zajišťuje rovné příležitosti pro všechny její členy. Tento koncept klade důraz na začlenění a účast všech lidí, bez ohledu na jejich pohlaví, rasu, etnický původ, náboženství, sexuální orientaci, zdravotní postižení nebo sociální status.
Taková společnost nepřináší výhody „jen“ lidem s různými znevýhodněními, speciálními potřebami nebo příslušníkům různých minoritních skupin. Majoritní společnosti nabízí mimo jiné vyšší sounáležitost a solidaritu, posílení rozmanitosti či zvýšení povědomí o zdravotních a sociálních otázkách.
Integrace lidí s mentálním znevýhodněním
V rámci tohoto přístupu dochází v posledních dekádách v západním světě k postupným změnám v přístupu k lidem s mentálním znevýhodněním. Ustupuje se od jejich vnímání jako pasivních příjemců sociálních služeb k uznání, že se jedná o lidi s právy, odpovědností a schopností řídit svůj vlastní život (v míře umožněné jejich individuálními dispozicemi).
Nicméně to, aby se diskutované změny v přístupu přenesly do reality a projevily se v tom, jakým způsobem společnosti s lidmi s mentálním znevýhodněním zachází, stále zůstává výzvou.
Sociální začleňování je oblastí, kde se projevují značné nedostatky soudržnosti mezi politickými vizemi, profesními hodnotami a realitou praxe. Sociální začlenění (nebo naopak vyloučení) přitom do značné míry ovlivňuje kvalitu života.
O tom si ale více povíme v příštím blogovém příspěvku, kde si také podrobněji vysvětlíme, co všechno se skrývá pod pojmem „integrace mentálně postižených“ – nebo tedy, jak už víme, spíše „integrace lidí s mentálním znevýhodněním“.